Digitální princezna (neboli Dincezna)

V digitálním království

žila jedna princezna

Žila digitální život

nic jiného neznala

Všechno bylo dokonalé

A je možné, že až moc

Bylo to jak  neustále

zvětšující se bezmoc

Ráno vstala, přihlásila

sebe, všechny ze dvora

Realitu opouštěla

s východem slunce znova

Jenom v noci, to jen občas

do snů se propadala

Ale vždy si dala pozor

aby se včas vrátila

Naproti, ve skutečnosti

žila druhá princezna

Zřekla se malicherností

A zůstala reálná

Měla prince, ten byl pravý

Pravý princ, co chyby měl

Zatímco ta nadreálná

znala svého před postel.

(budu ráda za jakékoli reakce))

co mi dělá radost.

Vlastně mě docela baví tvořit články tady (budu se snažit omezit zmínky o předešlém blogování).

Tyhle dva týdny jsou vážně super, protože na čtvrtek vždycky vyšel svátek a v pátek máme ředitelské volno. Neboli čtyři víkendy. Tak a teď už k tématu tohoto článku. Rozhodla jsem se, že budu psát víc o příjemných a milých věcech, na který člověk rád vzpomíná, protože přece jenom - radost ze života je nakažlivá. Teda ne, že bych byla bůhvíjak šťastná, ale jsem ráda za to, jak se mám. Kéž bych to mohla někdy naučit i ostatní.

Piknikování, ze kterého teda nemám žádnou fotku, tak jsem si pomohla weheartitem. Tohle byl takový společný nápad naší "třídní party", původně jsme to plánovali na pár lidí, nakonec přišlo šest. A byla sranda. Hodně jídla, ale ne, že by nakonec hodně zbylo. Vyšlo i počasí, témata k rozhovoru, prostě moc pěkný odpoledne.

 Třikrát hurá, knihy bez DPH! To jsem si nemohla nechat ujít, a vyrazila jsem do té největší pobočky Luxoru, která je mi známá. Nejen, že byla sleva 15% úplně na všechno, ale třeba Paní Bovaryovou, Prokletou a Parfém: Příběh vraha jsem koupila za opravdu veselé ceny. Kromě nich jsem si ještě udělala radost knihami Obraz Doriana Graye a Strážkyně pramene, na kterou jsem vážně zvědavá.

No není roztomilá? Tuhle tašku jsem schrastila díky skvělému projektu naší školy, kde si vždycky druháci musí "založit" fiktivní firmu a pak se s ní předvést na veletrhu. Každý rok se objeví další neokoukané nápady a ostatní ročníky si můžou veletrh užívat a platit fiktivními penězi.. Takže mi pár tisíc za tuhle úžasnou plátěnku fakt líto nebylo :)

(taky jsem si tam "koupila" hrozně pěknýho kluka v seznamovací agentuře. no co?)

A jedno neobyčejné město, na fotce jsou zachyceny jeho dva nejtypičtější prvky - krásné úzké domy s obřími okny a kola, kam se podíváš. Už víte?

O Amsterdamu a Holandsku bych ještě chtěla napsat samostatný článek. Stejně budu o něm psát reportáž na češtinu.

Mějte se krásně, skládejte básně/prádlo/operety/maturitu, každopádně hodně štěstí :)

neděle bez tanečních

můžete hádat. kolikrát chcete.

Správně, můj "klasický" blog se nechce zobrazit  a proto hledám útěchu tady. Stalo se totiž, že se v mamčině a mém foťáku nahromadily nějaké sympatické fotky a já bych vás teď jimi, s dovolením, zasypala.

Co se dělo poslední dobou?

Byla jsem na skvělém závěrečném plese (a seznámila se tam s panem Z... neřešit)

Napatlala na svou podivně rezavoblond hlavu s tmavými konečky novou barvu. Však uvidíte.

Přežila poslední předprázdninový týden a odjela na necelé 3 dny do Krkonoš ♥ úžasné místo, občas je zkrátka třeba zorganizovat útěk z velkoměsta.

V Krkonoších vylezla /ok, lanovkou vyjela/ na Sněžku. Zasněženou Sněžku! Cestu zpátky jsem ale dala hezky pěšo.

Dneska jsem byla na kurzu vzdušné akrobacie - to ještě u nás myslím není tak známý, ale zkuste si vzpomenout, jestli jste náhodou někde v cirkuse nebo tak neviděli nikoho viset na šále.

Dnešní den se nese v duchu "nevím, co budu dělat". Ne, že bych se extrémně nudila. Jen je to prostě zvláštní pocit vstát a opravu nemít, do čeho se pustit. Ne, že by na mě od psacího stolu nekoukaly všechny ty povinnosti. Úklid. Dala jsem přednost ranní procházce :)

slečna cestovatelka.

superumělecké jablíčko.

♥

šťastná a bezstarostná a za mnou Sněžka.

superumělecko vol II.

tohle je samozřejmě momentka, aneb ze Sněžky jsme šli po svých)

a takhle jsem si poseděla na tom kurzu.. to není uzel, ale moje noha upevněná v šále, jako profesionál.

:D

Krásné Velikonoce a nestereo zážitky.

Nikdy bych nemyslela, že se k tomu dokopu...

.. ale chybí mi můj starý blog. Na blog.cz. Nějak to tam teď nefunguje, načítá se to x hodin a mě už nebaví, že jsem něco rozjela, psala celkem pravidelně články, měla snad i pár čtenářů, a teď zas nic. Štve mě, že tu nemůžu být anonymní - nebo aspoň zatím nevím, jak na to. Já osobně třeba netoužím vždycky vědět, kdo má jakej článek na svědomí.
Další věc - vůbec tady tomu nerozumím. Nějak moc složitej systém, i ty názvy různých nastavení jsou jiný, kdo se v tom má vyznat? No třeba za týden, měsíc.. někdy.

Co já ráda dělám. To by vás možná mohlo zajímat, pokud byste to chtěli číst. A to vlastně nemůžete, i kdybyste si chtěli sebevíc - prozatím si tenhle net deníček pěstuji jen pro vlastní osobu :)

Třeba ráda fotím, s tím se tady snad budu moct i pochlubit. Zpívám, a to tady publikovat nebudu :D Hodně píšu, ale spíš ve formě různých výlevů nebo básní vyplynulých z chvilkové zamilovanosti.. o tom ještě uslyšíme... Taky čtu. Všechno možný, ale když se mi nějaká kniha fakt nelíbí, nezdráhám se to dát najevo. Mám ráda vesmír, ehm, totiž (aby to neznělo tak neomaleně) ráda o něm čtu a přemýšlím a mám něco málo načteno a napřemýšleno, takže si o něm občas s někým podiskutuji.
Zájmů mám ještě hromadu, i když jsem hrozná v tom, že si neumím třeba rozvrhnout čas - ani ten volný. A jsem v podstatě liná osoba se sklony k prokrastinaci, takže zájmy nezájmy- na mrhání času jsem občas expert.
S některými věcmi, například s tímhle, se snažím bojovat. Protože nemám ráda ten pocit, kdy si uvědomím, že jsem za celý den nejen neudělala nic užitečného, ale zároveň ani nic, co by mi přineslo jen trochu štěstí. To je pro mě také důležité i když pořád váhám, kterou cestou půjdu a kdy na ní konečně vyrazím :D
To by snad zatím stačilo, budu se pod články podepisovat Em, i když žádná Emilie ani nic takového nejsem.
Jsem Maria.
A ráda bych trošku tý anonymity. Dík